obpugnatus


adjective perfect infinitive

See the translation of this word



MASCULINE
SINGULAR
Nom.
obpugnatus
Gen.
obpugnati
Dat.
obpugnato
Acc.
obpugnatum
Abl.
obpugnato
Voc.
obpugnate
PLURAL
Nom.
obpugnati
Gen.
obpugnatōrum
Dat.
obpugnatis
Acc.
obpugnatos
Abl.
obpugnatis
Voc.
obpugnati
FEMININE
SINGULAR
Nom.
obpugnată
Gen.
obpugnatae
Dat.
obpugnatae
Acc.
obpugnatam
Abl.
obpugnatā
Voc.
obpugnată
PLURAL
Nom.
obpugnatae
Gen.
obpugnatārum
Dat.
obpugnatis
Acc.
obpugnatas
Abl.
obpugnatis
Voc.
obpugnatae
NEUTER
SINGULAR
Nom.
obpugnatum
Gen.
obpugnati
Dat.
obpugnato
Acc.
obpugnatum
Abl.
obpugnato
Voc.
obpugnatum
PLURAL
Nom.
obpugnata
Gen.
obpugnatōrum
Dat.
obpugnatis
Acc.
obpugnata
Abl.
obpugnatis
Voc.
obpugnata




Browse the dictionary

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z



{{ID:OBPUGNATUS200}}
---CACHE---